Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jen tak si vytočit nohy

Dopolední trénink mi vůbec nesedl. Zkusil jsem párkrát vyběhnout na ten náš malý kopec nad mojí rodnou dědinou, na němž stojí zdálky viditelný symbol našich vsí, kostel sv. Martina, a už od začátku jsem viděl, že je zle. Přilehlý hřbitov mému stavu naprosto odpovídal. Jen se uložit.

Naštěstí jsem se už nepřihlásil na Králičák. Po Lysé hoře mi bylo jasné, že na to nemám.
Ale pořád mi to trochu vrtalo hlavou.
„To by tě, blázne starý, odněkud svážela horská služba,“ meditoval jsem u hřbitovní zdi, když jsem lapal po dechu: „A ještě bys zpozdil časový pořad. Když už tam chceš mermomocí vylézt, tak si na to vezmi týden dovolenou, najmi horského vůdce a snad to s několika bivaky zdoláš.  Nemusíš jít hned dělat machra a přihlásit se mezi ty borce, pro které jsou hory denní chleba.“
A nahlas jsem mezi funěním vzteky zařval: „Vždyť to je pro tebe jasná sebevražda!“
„Mám už začít kopat na vaší hrobce?“ Zeptal se jen tak mimochodem s úšklebkem hrobník, který právě dokončoval místo pro odpočinek některého ze zdejších lidí.
Mávl jsem zuřivě rukou: „Nech si toho! Doufám, že si ještě počkáš.“
Tuhé nohy mi skoro nedovolily seběhnout dolů a ani následné vyčvachtání v bazénu taky moc nepomohlo.
„Pojedeš si vytočit odpoledne nohy na kole,“ nařídil jsem si: „A jen tak lážo plážo. Pěkně na výlet, vychutnat si přírodu. I když v tom vedru to asi nebude taky žádná slast.“
 V pohodě jsem točil pedály mého stroje na lehký převod a koukal kolem sebe.
Myšlenkami naprosto jinde jsem se blížil k mé oblíbené odbočce do Rakoveckého údolí. Najednou okolo mě prosvištěl obrovskou rychlostí nějaký šílený cyklista.
Kolo odhadem hodně přes sto tisíc a fofr, že jsem jen hleděl.
„To se ti to jede, když to nic neváží,“ zabručel jsem si pro sebe a blížil se ke značce přírodního parku na své staré trekové herce.
Tam parkovala dodávka a u ní zastavil ten jezdec. Hodil kolo dovnitř, sundal helmu, přezul boty a mazal po svých do údolí.
„Tak triatlonista, ne cyklista,“ řekl jsem v duchu, když jsem míjel již pomalu odjíždějící auto.
Nijak jsem se nad tím dál nepozastavoval. Každý si trénuje, jak mu to vyhovuje a nakonec v Rakoveckém údolí se běhá fantasticky, tak proč ne. Je to vlastně výborný nápad.
Občas jsem si sem taky dojel autem a šel se proběhnout jen tak pro radost.
„Asi běží až do Jedovnic,“ pomyslel jsem si a jel svým výletnickým tempem dál.
V údolí nerad spěchám. Je tam nádherně a pokaždé si to vychutnávám. Už tudy jezdím desítky let a nikdy se té krásy nemůžu nabažit.
Přivítaly mě rozlehlé louky svažující se od okrajů hlubokých lesů z obou stran směrem k uprostřed tekoucímu Rakovci. Jeho zákruty vyznačovaly na březích vzrostlé olše a taky hodně vysoké kopřivy.
„Tak tady jsou ta místa, o kterých někteří vtipálci tvrdí, že ví, kde rostou třímetrové kopřivy a nikdo je nehlídá,“ napadlo mě a šlapal s úsměvem jsem dál.
Při vjezdu do lesa mě ovanul příjemný vzduch prosycený nespočetnými vůněmi právě vrcholícího léta. Jen houby nebyly cítit. Není se co divit v tomhle počasí.
 „Zatím nerostly, ale snad pořádně naprší a pak to začne,“ napadlo mě, když jsem stoupl v mírném kopci do pedálů, abych si protáhl od sedla otlačené hýždě.
V polovině kopečka jsem odbočil dolů k močálu u potoka. Nedávno zde provedli jeho regulaci a vydláždili přejezdy a i kus cesty velkými plochými kameny. Dalo se to dobře přejet.  Prolétl jsem s nohama nahoře přes vodu, aby se mi nenamočily boty a zamířil na lesní cestu nad loukami směrem do Jedovnic.
Když jsem dojel k první zatáčce a zvedl zrak před sebe nahoru, málem jsem překvapením spadl z kola.
Kousek přede mnou kulhala pomalu nějaká postava. A nějaká známá.
„To je ten kluk, co seskočil na kraji údolí z kola a běžel pak dál,“ došlo mi vzápětí.
Pár rychlých šlápnutí a jsem u něho.
 „Cos dělal!“ Volám a seskakuji z kola. Otáčí hlavu a jen mává vztekle rukou:
„Ale na těch kamenech přes potok, jak jsem to přeskakoval, mi sjela noha do nějaké mezery mezi nimi a kotník byl venku.“
„Zastav,“ nařizuji mu. Letmým pohledem vidím, že je zle. Už mu to pěkně otéká. A to jsme uprostřed divočiny. Kamkoliv odtud je daleko a navíc signál tu mobil taky nemá.
„Kam jsi běžel? Do Jedovnic?“ Sypu na něho jednu otázku za druhou a utahuji si tkaničky u maratónek. Ještě, že jezdím v nich a mám na šlapátkách jen klipsny.
„Jo, čekají mě tam,“ jen zasyčí a bolestivě křiví tvář.
„Na kole to opatrně půjde, ne?“ Ptám se a držím mu ho, když nasedá. „Asi ano, ale do těch kopců to nevím, jak to vyšlápnu,“ povídá, když si uvědomí, co má před sebou.
„Neboj, já tě zatlačím, poběžím vedle tebe, ale nespěchej, já už mám dnes trénink za sebou,“ povzbuzuji ho.
„Díky, nevím, jak bych se odtud bez vás dostal.“
„Tak za prvé beze mne, snad si sportovci tykají a za druhé tady jsou kolem všude tábory a mají tu auta i zdravotní dohled, tak by ti pomohli. Horší by to bylo na podzim, kdy už tu není ani živáčka,“ a ukazuji mu cestou na pomník jednoho z těch, co se jim už nepodařilo přivolat pomoc.
Trochu se lekl, ale pak se usmál: „To se mně snad již teď netýká.“
„No nevím, jestli tebe, ale já bych tu mohl dost dobře skončit. Dnes už jsem si své odběhal, tak šlapej, ať jsme tam. Už stejně budou ti, co na tebe čekají pěkně nervózní,“ vedu trochu přerývaně rozhovor mezi svým funěním, aby hoch zapomněl na bolest, a v klidu jsme se dostali až k rybníkům.
„To je pravda, už jsem tam měl dávno být.“
Tak jsme těch pár kilometrů, co mu chybělo do cíle tréninku, prokecali. Docela se mu ulevilo a mně taky, když před námi začaly prosvítat mezi stromy hladiny jedovnických rybníků. Už jsem toho začínal mít plné zuby.
Na parkovišti čekal vyděšený trenér a jen se s hrůzou v očích pokřižoval, když nás uviděl: „Tak sezóna je v čudu. Co? No hlavně, že ses sem dostal, nevím, kde bych tě tam hledal.“
Pak se obrátil na mě: „Díky moc, mám tě někam hodit?“
Zavrtěl jsem hlavou: „ Ne, jeďte raději hned do nemocnice, udělejte pro jistotu rentgen. Ovšem když to nebude zlomené, což si myslím, že není, měl jsem tohle mockrát, tak bych doporučil místo sádry ortézu. Ale to už nechám na vás.“
Naskočil jsem na kolo a zamířil k domovu. To zase přibude kilometrů.
A pak si někam vyjeď jen tak vytočit nohy.
No, hlavně že to dobře dopadlo.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Zdeněk Smutnýzdeněk | pátek 2.8.2013 10:01 | karma článku: 6,22 | přečteno: 198x
  • Další články autora

Zdeněk Smutnýzdeněk

Proč si ty psy nehlídáte

V posledních letech se místo pořádného běžeckého tréninku jen tak courám po lesích se svým psem. Občas vyrazíme i jinam po okolí a nestačím se divit, kolik je všude nalepených na stromech, rozích domů, zastávkách autobusů a na mnoha jiných místech zoufalých proseb o pomoc při hledání něčího psího miláčka.

14.1.2015 v 9:57 | Karma: 41,19 | Přečteno: 9451x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Smutnýzdeněk

Kdopak mu tolik ublížil

Na svých toulkách po lesích, protože to co teď předvádím, se již nedá nazvat během, ale spíš potulováním, jsem se občas vypravil do míst, kudy jsem kdysi velmi rád běhával. Je to už bohužel příliš daleko na mé současné fyzické možnosti, tak jsem tam delší dobu nebyl. Až nedávno, na podzim, jsem se odvážil opět po těch svých oblíbených trasách zase jít proběhnout.

7.1.2015 v 13:22 | Karma: 14,01 | Přečteno: 795x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Smutnýzdeněk

Vánoce jsou pro mě utrpením

Nemám Vánoce rád. Už jako malé dítě jsem nesnášel to přetvařování u vánočního stromku a čekání na dárky, které mi vesměs nic neříkaly. Je pravda, že tehdy byla jiná doba. Oblečení bylo důležitější než to, co si malý kluk mohl přát.

19.12.2014 v 10:18 | Karma: 26,04 | Přečteno: 3324x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Smutnýzdeněk

Babička byla studnice moudrosti

Jsou lidé, které uslyšíte naříkat snad na všechno. Dokážou na vás sypat z rukávu jeden problém za druhým. Jak stárnou, je to s nimi čím dál horší, což ovšem už teď plně chápu. Přece je stárnutí sebou potíže nese samo sebou. Vidím to sám na sobě. A jsou pak lidé, od kterých neuslyšíte nikdy žádnou stížnost. Jsou nad věcí a věk je nijak nezlomí. Jsou nedolní jak duchem, tak fyzickou výdrží. Přesně taková byla moje babička.

17.12.2014 v 13:03 | Karma: 21,67 | Přečteno: 804x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Smutnýzdeněk

Bez maminky už to nikdy nebude ono

Proč je ten život tak nespravedlivý. Hodní a poctiví lidé umírají a grázlové a gauneři se nám tu chechtají do obličeje. Už i tahle spravedlnost, že před Bohem jsme si všichni rovni, se u nás stává jen proklamovanou nic neříkající větou, kterou se kamufluje stav společnosti a bagatelizuje se její rozdělení na ty, co si dělají, co chtějí a zbytek, kteří jsou jen poslušné ovce, které sklopí hlavu a táhnou tu káru, na níž rozmařile poskakují lumpové a grázli, dál.

15.12.2014 v 13:16 | Karma: 19,86 | Přečteno: 829x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Prokurátor soudu v Haagu požádal o zatykače na Netanjahua a lídry Hamásu

20. května 2024  13:31,  aktualizováno  16:02

Hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu (ICC) Karim Khan v pondělí požádal o vydání...

Jsme na dostřel ANO, řekl Vondra. Chce porazit Putinovy užitečné idioty

20. května 2024  11:36,  aktualizováno  15:43

Europoslanec a místopředseda ODS Alexandr Vondra řekl, že koalice SPOLU je „na dostřel“ hnutí ANO....

Vlak na Benešovsku usmrtil člověka v kolejišti, provoz na koridoru stál

20. května 2024  13:40,  aktualizováno  15:42

V Mrači na Benešovsku srazil vlak člověka, který se pohyboval v kolejišti. Utrpěl zranění, kterým...

Vůči trestům je imunní, řekli znalci o muži souzeném za prodávání školačky na sex

20. května 2024  15:10

U Krajského soudu v Plzni dnes pokračovalo hlavní líčení s mužem z Karlovarska obžalovaným z toho,...

Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění

Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...

  • Počet článků 61
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 689x
40 let se pohybuji ve sportovním světě aktivně jako atlet i trenér. A pořád to beru stále stejně vážně, jen čím jsem starší, tak čím dál víc vím, že nic nevím.

Seznam rubrik