Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Rotvajler bez náhubku na volno v lese by měl být trestný čin

Po sobotním protrpěném výplazu, protože tomu se již nedalo říkat běh, na Praděd, jsem byl rád, že vůbec chodím. Taky jsem tam málem nestihl autobus na Ovčárně, jak jsem pajdal z vrcholu nejvyšší hory Jeseníků. Naštěstí to vyšlo, ale přijít o minutu později, čekal bych hodinu, mokrý skrz naskr, na další spoj. Až dolů na parkoviště Hvězda by se mi už tedy klusat nechtělo.

Proto jsem si v neděli naordinoval je lehkou vycházku po lesní cestě z Lulče nad rybníkem směrem na Pístovice. Je pohodlná, sypaná pískem a dobře se po ni běží i se psem, který mě vždycky na dlouhém vodítku doprovází. Ostatně on by nepřežil, kdybych s ním nešel každý den někam vyběhnout. I když skoro nemůžu chodit, tak stejně musím.
Bylo krásné dopoledne. Ranní mlha se zvedla a mezi stromy prokukovala modrá obloha, ze které svítilo sluníčko téměř jarní silou.
Tak jsem si jen tak poklusával, ono to beztak líp nešlo, a sledoval, jak se již na stromech zabarvilo listí. A pomalu jsem se blížil k chatové oblasti na pístovickým rybníkem, kde se na silnici vždycky otáčím a vracím zpátky. I ten můj labrador na mě občas nevěřícně z boku koukl, co se tak loudám, tak jsem přece jen trochu z kopce přidal.
Najednou jsem uslyšel z lesa babský jekot. Ale nic mi to neříkalo, ostatně z chat se tu ozývá ledacos, a ani Messi, tak se ten můj pes totiž jmenuje, nijak nereagoval. Rozvážně jsme se tedy dál bok po boku blížili k silnici.
Když v tom se rozlétly houštiny u cesty a jako dělová koule se odtud na nás vyřítil obrovský rotvajler s hubou rozevřenou od ucha k uchu.
Bleskurychle a bez varování zaútočil.
Bylo to nečekaně rychlé. Navíc foukal vítr proti němu, takže ho ani můj pes neucítil, jinak by mě varoval. Vůbec jsem v prvním okamžiku nestačil zareagovat.
Okamžitě se vrhá na Mesíka. Při prvním kousnutí mu naštěstí zuby sjedou po běžeckém postroji, na kterém mám psa připoutaného vodítkem.
Rychle ho přitahuji k sobě a otáčím se s ním dokola, ať ta bestie nemůže útočit přímo na něj a musí se pohybovat kolem nás. Není za co se schovat. Stojíme na otevřeném prostranství lesní cesty zrovna v místě, kde je rozšířená pro skládku kulatiny.
Jakmile se znovu ten rapl vrhl na mého labradora, vždy jsem se otočil a strhl ho bokem. Jinak by to byl smrtelný útok. Díky tomu pokaždé trochu sjel zuby po kůži postroje a Mesíkově srsti. Na nic jiného nebyl čas.
 Jen jsem stačil zařvat: „Do prdele, kde jste. Odvolejte si tu potvoru, jinak to špatně dopadne.“
Nemohl jsem svého psa pustit z vodítka. On by neutekl a zaútočil taky. Bránil by mě. A to by špatně skončilo, protože ten rotvajler měl aspoň o 20 kilo víc. Ještě, že nešel po mně, ale zajímal se jen o Mesíka. Tak jsem tam tancoval pořád dokola a stále se nic nedělo.
Tep jsem měl už dost přes dvěstě a nervy fakt v kýblu.
Až po delší době se u nás objevila hodně silná paní, měla už smrt na jazyku, než k nám došla a několika marnými pokusy se snažila toho svého rváče zastavit.
 Absolutně se nechytala. Totálně neschopná ženská.
Musel jsem si pomoct sám. V okamžiku jeho útoku se mi ho podařilo chytit jednou rukou za kůži na krku těsně za hlavou, druhou jsem odtahoval svého psa a tu bestii pak přitlačil k zemi. Až potom se té ženské podařilo navléct mu obojek a odtáhnout ho bokem. Ještě, že byla tak tlustá a ten pes ji neodvlekl zpět k nám.
Tak jsme chvíli všichni lapali po dechu a já uklidňoval Mesíka a prohlížel jeho rány. Pokousaný byl, ale přes jeho hustou srst a postroj se zuby nepřítele do jeho těla moc hluboko nedostaly.
Když jsem viděl bílou tvář té ženské, tak mě pomalu přešel vztek a jenom jsem zavrčel:
„Sakra takového psa nemůžete pustit na volno a už vůbec ne bez náhubku. Máte všechna očkování v pořádku?“
Nezmohla se na nic víc, než na kývnutí hlavou.
„Nadiktujte mi číslo,“ rozkázal jsem jí a uložil si ho pro jistotu do svého mobilu.
„Já raději jdu. Kdyby se něco dělo, tak se ozvu,“ zavolal jsem ještě na ni, otočil se a šel pomalu pryč, abych jí nezačal nadávat, protože jsem toho fakt měl na jazyku hodně a slušné to rozhodně nebylo. Navíc jsem nechtěl, aby se jí ten vztekloun náhodou nevytrhl a znovu se na nás nevrhl.
Skoro jsem se nemohl rozběhnout. Byl jsem z toho všeho docela dost vystresovaný.
Messi vypadal víc v pohodě než já. Klidně si šlapal vedle mě, jakoby se nechumelilo.
On je taky rváč. Velké psy nesnáší, protože se jich na nás už vrhlo víc, tak se již dopředu brání, ale takhle špatně jsme na tom ještě nikdy nebyli. Tak jsem se jen divil, že to bere celkem klidně a vůbec se neježí.
Možná si říkal, že moudřejší ustoupí.
A nahoře pár desítek metrů od místa, kde se tohle všechno odehrálo, se za mnou otočil nějaký muž, co tam byl s dětmi, které v lese sbíraly houby, a jenom na mě zavolal: „To není poprvé, co to ten její pes udělal. Je tady z dědiny a už jsem jí říkal, že tu běhají malé děti, tak by si měla psa hlídat a nepouštět ho. Zřejmě ale nemá rozum. Bylo by dobré si s ní pořádně promluvit.“
Mávl jsem rukou a plížil se domů. Měl jsem toho plné brejle a ještě mě čekalo pět kilometrů cesty, tak jsem byl rád, že se vůbec hýbu a nedopadlo to hůř.
Ale je fakt, že takový pes na volno a ještě k tomu bez náhubku do lesa prostě nepatří.
Teď abych se bál, co kde na nás za každým stromem čeká za černé překvapení.
Jaká je to pak radost z proběhnutí.
Některým lidem pes do rukou bohužel nepatří.
Nebo aspoň ne rotvajler.

Autor: Zdeněk Smutnýzdeněk | středa 15.10.2014 9:55 | karma článku: 28,81 | přečteno: 1807x
  • Další články autora

Zdeněk Smutnýzdeněk

Proč si ty psy nehlídáte

V posledních letech se místo pořádného běžeckého tréninku jen tak courám po lesích se svým psem. Občas vyrazíme i jinam po okolí a nestačím se divit, kolik je všude nalepených na stromech, rozích domů, zastávkách autobusů a na mnoha jiných místech zoufalých proseb o pomoc při hledání něčího psího miláčka.

14.1.2015 v 9:57 | Karma: 41,19 | Přečteno: 9451x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Smutnýzdeněk

Kdopak mu tolik ublížil

Na svých toulkách po lesích, protože to co teď předvádím, se již nedá nazvat během, ale spíš potulováním, jsem se občas vypravil do míst, kudy jsem kdysi velmi rád běhával. Je to už bohužel příliš daleko na mé současné fyzické možnosti, tak jsem tam delší dobu nebyl. Až nedávno, na podzim, jsem se odvážil opět po těch svých oblíbených trasách zase jít proběhnout.

7.1.2015 v 13:22 | Karma: 14,01 | Přečteno: 795x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Smutnýzdeněk

Vánoce jsou pro mě utrpením

Nemám Vánoce rád. Už jako malé dítě jsem nesnášel to přetvařování u vánočního stromku a čekání na dárky, které mi vesměs nic neříkaly. Je pravda, že tehdy byla jiná doba. Oblečení bylo důležitější než to, co si malý kluk mohl přát.

19.12.2014 v 10:18 | Karma: 26,04 | Přečteno: 3324x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Smutnýzdeněk

Babička byla studnice moudrosti

Jsou lidé, které uslyšíte naříkat snad na všechno. Dokážou na vás sypat z rukávu jeden problém za druhým. Jak stárnou, je to s nimi čím dál horší, což ovšem už teď plně chápu. Přece je stárnutí sebou potíže nese samo sebou. Vidím to sám na sobě. A jsou pak lidé, od kterých neuslyšíte nikdy žádnou stížnost. Jsou nad věcí a věk je nijak nezlomí. Jsou nedolní jak duchem, tak fyzickou výdrží. Přesně taková byla moje babička.

17.12.2014 v 13:03 | Karma: 21,67 | Přečteno: 804x | Diskuse| Ostatní

Zdeněk Smutnýzdeněk

Bez maminky už to nikdy nebude ono

Proč je ten život tak nespravedlivý. Hodní a poctiví lidé umírají a grázlové a gauneři se nám tu chechtají do obličeje. Už i tahle spravedlnost, že před Bohem jsme si všichni rovni, se u nás stává jen proklamovanou nic neříkající větou, kterou se kamufluje stav společnosti a bagatelizuje se její rozdělení na ty, co si dělají, co chtějí a zbytek, kteří jsou jen poslušné ovce, které sklopí hlavu a táhnou tu káru, na níž rozmařile poskakují lumpové a grázli, dál.

15.12.2014 v 13:16 | Karma: 19,86 | Přečteno: 829x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Biskupové se distancovali od Zemanovy akce v Arcibiskupském paláci

24. dubna 2024  19:05,  aktualizováno  21:31

Pražský arcibiskup Jan Graubner se distancoval od akce, při které byla minulý týden v...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

Maďarský zákon o svrchovanosti dráždí europoslance, mají „vážné obavy“

24. dubna 2024,  aktualizováno  20:25

Nový maďarský zákon o svrchovanosti, který má bránit zásahům zvenčí do národní politiky, v rezoluci...

Ukrajina tajně použila střely dlouhého doletu, nová pomoc vítězství nezaručí

24. dubna 2024  20:19

Ukrajinská armáda už začala používat balistické rakety dlouhého doletu. Tajně jí je poskytly...

  • Počet článků 61
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 689x
40 let se pohybuji ve sportovním světě aktivně jako atlet i trenér. A pořád to beru stále stejně vážně, jen čím jsem starší, tak čím dál víc vím, že nic nevím.

Seznam rubrik